Skrytý skvost v Olomouci – sál školy Komenium

Skrytý skvost v Olomouci, za který by se nemusela stydět Praha ani Vídeň. Úplnou náhodou jsem se od kolegy, kterého rovněž zajímá historie Olomouce, dozvěděl o nádherně vyzdobeném sálu z doby panování císaře Františka Josefa I. v budově školy Komenium v Olomouci na ulici 8. května.

Historie stavby:

K slavnostnímu otevření školy, jejíž název byl „Nová reální škola v Olomouci“, došlo dne 20. června 1875. Z historické dokumentace se můžeme dozvědět, že zadavatelé stavby hledali inspiraci v jiných městech mocnářství, a to například v Brně anebo v rakouském Linci. Myšlenku stavby školy v Olomouci podpořil i samotný císař, který si nad stavbou vzal patronát. Ve vrcholu štítu průčelí byla nad znakem Olomouce zlacená slova „Für Wissenschaft und Kunst“  /Pro vědu a umění/ (dnes odstraněno).

01 Srovnávací foto 1889 - 2014

srovnávací foto historické fotografie a dnešní podoby stavby (původní místo, odkud byla budova focena nelze dodržet z důvodu stavby Galerie Moritz)

02 Štít s orlicí

 štít nad průčelím s moravskou orlicí

Čtyřpodlažní palác v novorenesančním slohu vyprojektovali vídeňští projektanti August Krumholz a Vincenc Kühn. Plány pro stavbu školy vypracoval Franz Kottas společně ve spolupráci s Adolfem Thannabaurem. Projektanti vytvořili koncept na svou dobu moderní prostorné budovy, která měla vybudováno skvělé zázemí nejen kabinetů a tříd, ale i sportovišť včetně auly školy. Škola, jejíž základní kámen byl položen roku 1873, byla slavnostně otevřena dne 20. června 1875. Na paměť tohoto nejen pro Olomouc, ale i region významného dne byla slavnostně odhalena ve vestibulu školy pamětní deska s děkovným textem císaři Františku Josefovi I. za pomoc při realizaci záměru (dnes je deska neznámo kde).

Na realizaci stavby se podílely mnohé olomoucké firmy a řemeslníci. Po výběrových řízení padla volba na firmy: Kottas, Kohn, Kühnel nebo Ottahal. Z dokumentace víme, že průčelí navrhl vídeňský architekt Franz Melnitzky, kamenické práce na průčelí a kompozici průčelí dotvářel Ernst Melnitzky, kovářské práce a práce z litiny dodávala olomoucká firma Raimunda Nietscheho. Výmalbu exteriérů a interiérů prováděl August Folkner, umělecký zámečník Raimund Oplustil dodával kovové prvky oken a dveří včetně vnitřního zábradlí, vrata a okna Karl Maschek. Celá stavba budovy dosáhla ceny tehdejších 350 000 zlatých.

Sochařský výzdoba byla provedena čtyřmi sochami v mír­ně nadživotní velikosti umístěné na mohutné římse podpírané korintský­mi sloupy mezi okny II. poschodí na průčelí budovy. Šlo o představitele přírodních věd a to: Ale­xander von Humboldt (1769-1859), geograf, cestovatel, meteoro­log a botanik; Mikuláš Kopernik (1473-1543), matematik, astronom a lékař, astronom Johannes Kepler (1571-1630) a mnichovský profesor Justus Liebig (1803-1873), badatel v oboru chemie.

V době vzniku budovy bylo celé horní poschodí vyhrazeno Průmyslovému mu­zeu, které od roku 1885 neslo jméno císaře Františka Josefa I. (Gewerbemuseum Franz Joseph I. in Olmütz). Jeho úroveň ocenil i sám mocnář  při své oficiální návštěvě školní budovy na Mořickém náměstí 30. srpna 1880.

Díky ochotě pana ředitele Mgr. Františka Vlčka jsem mohl sál navštívit a pořídit si fotografie.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

celkový vstupní pohled na sál

Všechny stěny a strop sálu jsou nádherně vymalovány. Převažují květinové motivy s motivy vědy a různými symbolickými postavami. V pásu po celém obvodu sálu jsou namalovány znaky a erby různých moravských panských rodů a měst. Motivy znaků pak tvoří rovněž základní výmalbu nik. Střídají se motivy moravské šachované orlice s motivy habsburského orla v různých kombinacích a nikde se neopakují. Moravskou orlici jsem také našel na  dveřích do sálu. Ovšem nejimpozantnější erbovní výmalba se nachází v čele sálu. Je zde namalován císařský orel vycházející z velkého oficiálního znaku v kombinaci ze středním znakem, ale s několika odlišnostmi. Z velkého znaku pocházejí gryfové držící štít s orlem a císařská koruna. Odlišnosti najdeme na samotném orlu, který má základ ve středním znaku. Hlavy orla jsou položeny na svatozáře, ale ty se přestaly zobrazovat na znaku rokem 1806 (v souvislosti se zánikem Svaté říše římské roku 1805).  Navíc jsou provedeny červeně, původně byly zlaté. Řády pod dynastickým štítkem Habsbursko-lotrinského rodu nejsou rovněž správně rozmístěny a namalovány. Zcela pak chybí Leopoldův řád a řád Železné koruny. Největší nepřesnosti jsou pak v pořadí a vyobrazení jednotlivých korunních zemí Habsburské monarchie na křídlech orla. Střední znak používaný v době stavby a výmalby sálu (oficiální znak z roku 1867) měl 11 znaků. Zde má orel 13 znaků a upřednostněny jsou znaky Čech, Moravy a Slezska. Rovněž tak znaky dalších zemí jsou buď rozděleny či namalovány jinak. Takto se však orel v té době nemaloval. Malíř zřejmě chtěl vyzvednout místní znaky a proto je namaloval na prvním místě, než ve skutečnosti byly. Pod orlem je pak v modrém poli nápis „VIRIBUS UNITIS“, heslo císaře Františka Josefa I.

04 Detail znaku s popisem

císařský orel

Impozantní je rovněž výmalba stropu. V rozích stropu jsou opět namalování představitelé vědy, kteří byli zpodobněni ve své době i na sochách na průčelí budovy.

06 Strop

celkový pohled na strop

 07 HKKL

detaily malby v rozích stropu

05 Jedna z nik

jedna z nik sálu

08 dveře

olomoucká orlice na dveřích

To byl krátký popis sálu, protože rozmanitost výmalby a její popis by byl neúměrně dlouhý. Vybral jsem proto jen pro mě nejdůležitější a nejzajímavější výmalbu.

Sál se používal mnoho let jako tělocvična školy a to se bohužel podepsalo na jeho stavu. Rovněž tak necitlivé osvětlení a nevhodně umístěné zásuvky ničí celkový dojem z krásy sálu. Na mnoha místech jsou malby poškozeny a byla by velká škoda, kdyby se sál nepodařilo zrestaurovat. Myslím si, že Olomouc má v tomto sálu jedinečnou historickou památku. Dle sdělení pana ředitele je už vyčleněna částka na jeho nejnutnější rekonstrukci. Snad se tedy jeho záchrana podaří.

Informace k článku jsem částečně čerpal ze stránek školy a www.olomouc.eu.

 

OFF

Categories: Aktuálně.

Honza