157. výročí úmrtí maršála Radeckého

Při sledování novoročního koncertu Vídeňských filharmoniků jsem byl opět potěšen závěrečnou skladbou. Jak je již tradicí, končilo se skladbou Johanna Strausse (staršího) – Radeckého pochodem. O Radeckém lze najít na internetu spoustu článků. Jak kladných, tak i záporných. Já osobně se přidávám k první skupině, která vidí v osobě maršála jedinečného českého vojevůdce. O Radeckém se psalo v 19. století v mnoho česky psaných periodikách vždy v dobrém. Tehdy se Češi hlásili ke svému slavnému spoluobčanovi. Psalo se o něm s v dobrém i v časopise zvaném “Žižka“ a to i potom, co byl z důvodů cenzury přejmenován na „Vlast“. Psalo se o něm i ve století dvacátém, ale od roku 1918 se od něj společnost, jak je pro naše dějiny příznačné, rychle odvrátila.

Uměle se dějiny upravovaly tak, aby byla Habsburská monarchie říše démonizována a každý, kdo jí věrně sloužil, byl buď z dějin úplně vypuštěn, nebo špiněn. Radecký nebyl výjimkou. Hned po vzniku republiky 1918 se výkladu dějin ujali prvorepublikoví vykladači historie. Po roce 1948 potom převzali štafetu jejich komunističtí nástupci a po roce 1989 se této role ujali pohrobci těch prvních. Radecký byl skoro zapomenut a jeho český původ byl ne zamlčen, ale sloužil jako příklad kolaboranta se zlem. Naštěstí se dnes najde již spousta lidí, kteří dějinné události popisují nezkresleně a nezaujatě.

A nyní k samotnému úmrtí maršála Radeckého.

Dne 7. prosince 1856 osobně psaným listem maršál požádal císaře o propuštění ze služby ze zdravotních důvodů a ke dni 28. února 1857 se Radecký stal maršálem ve výslužbě. Na znamení úcty a vděku za jeho mimořádné služby, mu byla ponechána penze ve výši plného platu, vojenský lékař i malý štáb. V této době žil v Miláně a přestože už měl chatrné zdraví, účastnil se společenského života. A to se mu stalo osudným. Při jedné takového události 21. května uklouzl na navoskované podlaze v pokoji své rezidence. Pádem si zlomil krček stehenní kosti a od té doby se jeho zdravotní stav stále zhoršoval.

Zemřel na následky zranění 5. ledna 1858 v Miláně ve věku dvaadevadesáti let. Radeckého tělo bylo nabalzamováno a potom zvláštním vlakem dopraveno do Benátek. Zde byly ostatky naloženy na fregatu „Donau“ a přepraveny do Terstu. Opět byl přistaven zvláštní vlak a ten dopravil Radeckého tělo Vídně, kam dorazilo 17. ledna 1858 kolem páté večer. Na nádraží byla rakev přeložena na vůz a dopravena do vídeňského Arzenálu. 18. ledna odtud vyšel smuteční průvod po Vídni. Podruhé se na Radeckého počest konala přehlídka celé vídeňské posádky a velel jí samotný císař František Josef I.

Přáním císaře Františka Josefa I. bylo pohřbít Radeckého v Kapucínské kryptě ve Vídni. Vzhledem ale k nákladnému životu, který maršál vedl,  Radeckého dluhy platil Joseph Gottfried Pargfrieder, který určil, že Radecký bude pohřben ve Wetzdorfu v památníku rakouské armády na vrchu Heldenberg v dolním Rakousku, v samostatné kryptě, kryté vysokým obeliskem, po boku generála Wimpfena.

Podařilo se mi najít vyobrazení události těmito autory:

Zellenberg, Franz von (1805-1876)

26-02-01/35

Pohřeb polního maršála Josefa Václava hraběte Radeckého před Korutanskou branou ve Vídni, 18. ledna 1858. Maršálův kůň s černou čabrakou v čele průvodu, za pohřebním vozem jede rytíř v brnění. V pozadí před hradbami jsou nastoupeny vojenské pluky se svými prapory.

Privátní sbírka, Vídeň

 

Litografie F. Kanitz, Leipziger Illustrirte Zeitung, Nr. 30 (1858), S. 108

Leipzig, 1858

02 Pohřeb 1858 Radeckého Vídeň

Opět zachycen pohřební kočár s rakví s Radeckým, vlevo jeho kůň a za kočárem rytíř na koni spolu s vojenským doprovodem kočáru.

Dobová litografie Heldenbergu:

Heldenberg

Dnešní podoba Heldenbergu je již jiná. Základní prvky však najdeme tak, jak je vyobrazeno na litografii.

Heldenberg dnes

pohled ze schodiště muzea směrem ke kryptě s obeliskem

OFF

Categories: Aktuálně.

Honza