54. pěší pluk Hanácký – 6. střelecký pluk Hanácký – pěší pluk č. 6 Hanácký

Dlouhá historie pluku se začíná 8. dubna 1655, kdy byl založen Ottou Christophem von Sparrem pěší pluk ve službách braniborského kurfiřta. Pluk přešel v roce 1661 do císařských služeb a po 250 letech od vzniku dostal přízvisko „Hanácký“. Pluk prošel mnoha bitevními taženími, mj. boje s Turky na Slovensku či Uhrách a Bosně v letech 1689 – 1691, bitvy v severní Itálii, Nizozemsku a mnoha dalšími. Bojovali rovněž v sedmileté válce na území Saska, Čech a Slezska.

Po roce 1769 dostal pluk přidělení číslo 54., které mu zůstalo až do roku 1920. Jako egalizační barvu měl přidělenou tzv. „jabloňovou zeleň“ a barva knoflíků byla bílá.

Pluk se rovněž zapojil do tzv. napoleonských válek a prošel např. bitvami u Sapern, Wagramu, Chlumce či Lipska. Po konečné Napoleonově kapitulaci se dva prapory 54. pěšího pluku podílely na eskortování excísaře na ostrov Elba.

V 19. století pluk v rámci českých zemí jako posádková města vystřídal Olomouc (1830 až 1846), Hradec Králové (1850 až 1851), Brno (1855 až 1856), Olomouc (1871 až 1878), Brno 1880 až 1882), Olomouc (1882 až 1896) a Těšín (1896 až 1900). Od roku 1807 byl doplňován z Českobudějovicka a Táborska, ovšem v roce 1830 začal své nováčky získávat z území tehdejšího Olomouckého kraje. V tomto roce byl název pluku upraven na 54. moravský pěší pluk.

Nejvýznamnější bitvou pluku se stala bitva u Somacampagny (1848) v Itálii, kde těsně před svou smrtí při povzbuzování vojáků na bitevním poli zástupce velitele pluku podplukovník svobodný pán Sunstenau von Schützenthal zvolal: “Hanáci držte se!“ a toto zvolání bylo jako historicky první, česky psané, vyšito na stuze plukovního praporu v roce 1883.

V Olomouci pluk opětně sídlil v letech 1900 až 1906. Následně odešel do Plevje a Sarajeva, přičemž do Olomouce se vrátil roce 1910 a setrval v němž, až do vypuknutí 1. světové války. Mírovou službu pluk konal nejenom v Olomouci, ale rovněž tak využíval míst dnešních kasáren posádky Přáslavice jako střelnice pro ruční zbraně. Po zahájení bojů byl přesunut na ruskou frontu. Do mírové posádky se jako organizovaný celek již nevrátil a v Olomouci zůstal pouze náhradní prapor, který organizoval odesílání doplňků v podobě pochodových praporů k bojujícímu pluku. Na základě tohoto praporu se na sklonku roku 1918 v posádce obnovil 54. pěší pluk, tvořící součást nově vytvořené čs. armády.

54.IR v Olomouci web

 IR 54 nastoupen na Horním náměstí 6. srpna 1914 při slavnostní mši před odjezdem na ruskou frontu

21. června 1917 vznikl v Rusku legionářský 6. střelecký pluk, který byl od 27. července téhož roku nazýván „Hanáckým“. „Hanáci“ se účastnili bojů u Bachmače (8.-13.3.1918) a Charkova (duben 1918) a jako součást 40-ti tisícového kontingentu se 60-ti vlaky po transsibiřské magistrále přesunoval do Vladivostoku. V průběhu přesunu se zapojil do bojů u Omska (květen 1918). Po opuštění Omska se pluk přesunul na východní pobřeží a po dobu následujících 15 měsíců bojoval u Tjumeně, Kunguru, Jekatěrinburgu, Irkustka a střežil Bajkalské tunely na transsibiřské magistrále. V bojích padlo 274 jeho příslušníků a později byl pluk vyznamenán Čs. válečným křížem 1914-1918 a Francouzským válečným křížem. Po příjezdu do Vladivostoku se americkou lodí Prezident Grant přeplavil do Terstu, odkud byl přesunut do vlasti (postupně v dubnu a květnu 1920), aby se 21. září 1920 po slavnostní přehlídce v Praze a po sloučení s 54. pěším plukem domácího vojska, stal součástí nové československé armády. 54. pěší pluk byl do této doby nasazen k potlačování nepokojů na severní Moravě a Slezsku a likvidoval separatistickou provincii Sudetenland, dále se v dubnu 1919 účastnil akcí proti polským ozbrojeným silám. Nezanedbatelnou etapou je i bojová činnost proti Maďarské republice rad. Do Olomouce se jednotky unifikovaného pluku přesunuly v září a říjnu 1920. Od této doby je to pěší pluk č. 6 Hanácký.

6.československý střelecký pluk Hanácký 20.6.1920 Olomouc

 Nástup československého 6. střeleckého pluku na Horním náměstí v Olomouci 20. června 1920

Prapory pluku:

Lze předpokládat, že od roku 1745, kdy byl zaveden jednotný vzor praporů v rakouské armádě, používal pluk postupně prapory M1745, M1765, M1773, M1781, M1792, M1805 ?, M1806, M1816, M1836 a  M1859, který byl používán až do konce I. světové války a zániku monarchie.

Legionářský 6. střelecký pluk získal jako ocenění jeho bojových zásluh nový bojový prapor. To se stalo 10. listopadu 1918 v Jekatěrinburgu a prapor převzal velitel pluku Ludvík Krejčí.

2016-03-06_090028

blíže nedatovaná fotografie z nástupu československého 6 střeleckého pluku s praporem

Byl jsem požádán zástupci klubu vojenské historie, kteří vystupují v uniformách čs. legionářů 6. střeleckého pluku, zda bych jim nenamaloval zmenšeninu tohoto praporu. Díky pomoci pracovníkům VHÚ Praha, v jejichž sbírkách se originál praporu nachází, jsem mohl namalovat požadovanou repliku.

FINAL 6. Hanácký střelecký pluk

 replika praporu

Averz praporu tvoří bleděmodré pole, na kterém je umístěna moravská šachovaná orlice. Nad ní je umístěn štítek s husitským kalichem. Celý obvod praporu je zdoben stylizovaným hanáckým vzorem. Tento vzor je hodně komplikovaný, doplněný množstvím stříbrných linek.

Reverz praporu tvoří tmavě červené pole s českým korunovaným lvem. Nad ním je umístěn štítek s husitským kalichem. V levém horním rohu je malý znak Slezska a v pravém rohu znak Slovenska. Na „vrcholy“ Tater je použita modrá barva místo zelené, jak bylo na oficiálním slovenském znaku. Obvod praporu je opět doplněn komplikovaným vzorem podobně jako na averzu. Praporek má rozměr 43 x 59 cm a je namalován na plátně.

 

Zdroj: http://www.72mpr.army.cz/hanacky-pluk a VHÚ Praha

OFF

Categories: Aktuálně.

Honza